Anna Málková je úspěšná patnáctiletá děčínská atletka, která se věnuje hodu diskem, kladivem a vrhu koulí. V loňské sezóně vybojovala na MČR hned 3 medaile a ASK Děčín reprezentuje i v zahraničí. Jak dlouho se atletice věnuje, jaké má plány do budoucna a co by poradila mladším spolu atletům? Přečtěte si následující rozhovor!
Aničko, jak dlouho se věnuješ atletice? Kdo tě k atletice přivedl?
Atletice se věnuji přes 5 let. Dříve jsem tancovala, a potom mě mamka jednou řekla, jestli bych nechtěla zkusit atletiku. Líbil se mi tehdy hodně hod oštěpem, a tak jsem to zkusila. Začala jsem trénovat v přípravce a následně i v mladším žactvu s trenérem Pavlem Kolorenčem. Tréninky v těchto skupinách byly hodně všestranné a zkoušeli jsme všechno, závodila jsem původně hlavně na sprintech. Jednoho dne jsme pak zkoušeli se skupinou kouli a tam se možná poprvé projevil můj talent na vrhačské disciplíny. Začala jsem pak částečně trénovat s Eliškou Němcovou (úspěšná děčínská vrhačka).
V současnosti závodíš po celém Česku i v zahraničí, snila jsi o tom takhle už v dětství?
Nikdy mě jako malou nenapadlo, že budu dělat atletiku, vždy jsem snila o tom být tanečnice. Sny o úspěších v atletice přišly až postupem času během prvních let, co jsem atletiku dělala.
Co považuješ za svoje dosavadní největší úspěchy?
Loni v březnu jsem se účastnila halového mistrovství České republiky v Ostravě, kde jsem vybojovala druhé místo ve vrhu koulí i s úžasným osobákem. Zatím pro mě největším úspěchem je MČR žactva v Břeclavi v září 2023, kdy se mi podařilo získat hned 2 medaile – druhé místo v hodu diskem a třetí místo v hodu kladivem, které jsem navíc vůbec nečekala, to bylo velké překvapení. Následně mě vybrali hned týden potom na mezistátní utkání v Trnavě na Slovensku, což byla další skvělá zkušenost.
POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Jaké máš plány do budoucna?
Cíle mám poměrně velké, v budoucnu bych se ráda jednou dostala na Mistrovství světa nebo třeba i na Olympiádu. Co se týče současnosti, mým hlavním cílem je účast na MČR i ve starších kategoriích, konkurence je tam větší a větší.
Jak to máš se školou?
Studuji na sportovním gymplu v Jablonci nad Nisou, kde mám učební plán přizpůsobený tréninkům a můžu se tak atletice věnovat naplno. Závodím ale pořád i za ASK Děčín.
Prozradíš nám něco ohledně tvé tréninkové přípravy?
V současné době trénuji pod Vladimírem Maškou, trénuji asi 16 hodin týdně, přičemž 3x týdně chodím do posilovny a téměř každý den trénujeme techniku. Hodně mi v tom pomáhá ten sportovní gympl. Co se týče předzávodního týdnu, tréninky jsou volnější, chodím spíše imitace (nácvik odhodu bez náčiní). Závodní stres na mě dolehne až chvilku před začátkem disciplíny, vypořádávám se s tím hlavně v hlavě – snažím se odreagovat jinými myšlenkami, případně mám různá dechová cvičení. Cílem je nespadnout do velkého nezdravého stresu.
Máš v budoucnu i trenérské ambice?
Moc ráda bych si v budoucnu nějaký trenérský kurz udělala. Trenérskou kariéru bych ráda začala s těmi nejmenšími a pomohla je vést k všestrannému pohybu v přípravkách. Každopádně sním o tom, že bych měla jednoho dne vlastní vrhačskou skupinu. Ale to je zatím všechno hodně daleko.
Co máš na atletice nejraději?
Možná to bude znít zvláštně, ale nejvíce mě naplňují ty téměř každodenní a náročné tréninky. Baví mě na tom to, že když potom přijdu domů, vím, že jsem odmakala kus práce a zase se posunula dál. A na závodech je to potom vidět. Hodně se mi líbí, jak je děčínský klub (ASK Děčín) v poslední době všude vidět a do trenérského týmu přibyla nová mladá krev, která to zase posouvá dál. Ze své zkušenosti hodně ráda vzpomínám na to, že v mladších kategoriích se dělá atletika hodně hrou.
Co bys poradila ostatním, třeba mladším spolu atletům, kteří mají v atletice velké ambice?
Určitě to nevzdávat s jakoukoli krizí, které ve sportu prostě přicházejí. I když má někdo talent, budehodně makat, přestože se to v mladších kategoriích nemusí zdát. Uvědomila jsem si taky, že je hodně věcí pouze v hlavě.
Děkujeme za rozhovor!
Petr Horník, ASK Děčín