Na velikonoční prázdniny, letos připadnuvší na časnější termín, 29. března – 2. dubna, děčínský atletický oddíl opět uspořádal jarní atletické soustředění. Na rozdíl od loňska, kdy jsme v užším kolektivu náctiletých pobývali v Dolním Kořenově, nám tentokrát vykrystalizovala jiná podoba velikonočního soustředění. Jednak jsme se znovu vydali na nové místo, tentokrát však blíže – do Lužických hor – do osady Jedlová v Jiřetíně pod Jedlovou. Zde se naší ubytovací a stravovací základnou stal penzion Pod Jedlovou nacházející se při severovýchodním úpatí stejnojmenné znělcové hory na rozhraní smrkového a bukového království obepínající celou zdejší dominantu. Druhou odlišností byl mnohem širší a pestřejší kolektiv – tři trenéři a tři tréninkové skupiny vytvořili dohromady 33 účastníků. Za přípravku se zúčastnilo deset dětí s přezdívkou Prvoši, ze skupiny mladšího žactva to bylo osm Mlaďošů, z řad staršího žactva, dorostu a juniorů pak dvanáct atletů a atletek.
Odolnost nás všech důkladně prověřovalo chladné a mnohdy větrné počasí. Překvapivě tolik nepršelo, ale občas limitující byla nesouvislá vrstva sněhu ve vyšších polohách Jedlové, ta však každý den viditelně mizela. Ve dvou dnech se přeci jen objevilo příjemně hřejivé sluníčko a ke konci přituhlo, což zmrazilo místy podmáčený a bahnitý terén. Díky všem těmto okolnostem jsme nemohli využít travnaté hřiště v prostoru penzionu. Naštěstí bezprostřední lesní prostředí skýtalo, jednak ochranu před všudypřítomným větrem, ale i Tréninky probíhaly vesměs v lesním terénu. Starší nejčastěji trénovali na Jedlovské cestě spojující osadu Jedlová s rozcestím U Křížového buku, kudy prochází Dlouhá míle. Soustředili se na rozvoj pohybových schopností rychlostních a koordinačních. Nejmladší Prvoši se zaměřili spíše na všestranné pohybové aktivity, z větší části na herním principu, často přitom využívali prostor s rozestoupenými buky na začátku lesa pár metrů od penzionu. Součástí aktivního odpočinku byly menší výlety. Nejstarší skupina navštívila v různých dnech vrcholy Jedlové, Tolštejnu a Malého Stožce, přičemž první za soumraku a úchvatného západu slunce s pořízením „neopakovatelných“ snímků. Skupina Mlaďošů a Prvošů zdolala v odpočinkovou sobotu vrchol Jedlové, včetně výstupu na rozhlednu. Bohužel, vyhlášené daleké výhledy se ten den nekonaly. Velký ohlas měl orientační běh dvojic či trojic příhodně mixovaných ze všech tří skupin, čímž se tato, pro mnohé dosud nepoznaná sportovní disciplína, stala velmi atraktivní. Nejlepší zvládli trať za dvacet minut, objevili se i tací, kteří v lese strávili téměř dvě hodiny, díky čemuž v cíli mezi ostatními starostlivými vytvořili emočně lehce vypjaté chvíle. V průběhu pobytu se pár účastníkům nevyhnuly menší virózy nebo drobná zranění. Nejmenším děvčatům pak několik teskných momentů či pro ně jiných přirozených nesnází, avšak společně, i s pomocí starších děvčat, se podařilo všechny překážky překonat. V den odjezdu, na Velikonoční pondělí, někteří kluci nezapomněli na tradiční zvyklost, s pomlázkou hodovat u děvčat.
Soustředění potvrdilo známý fenomén, jež je na takovýchto akcích vlastně jedním z hlavních cílů. Vzájemné poznání a stmelení kolektivu! V momentech, třebas jen během volného času či při společenském hravém večeru nebo ve zmíněném orientačním běhu, kdy se všichni vzájemně prolínali, zjistili, kdo že z té pro ně nejvzdálenější věkové skupiny na tu atletiku taky chodí. Trenéři, kteří do akce vložili všechny fyzické i psychické síly (a získali za to zase další poznatky do budoucích akcí), věří, že si všichni naši malí a mladí atleti odvezli ze „soustředka“ něco, na co budou v dobrém vzpomínat a bude se jim vždy spojovat s „velikonoční Jedlovou 2018“.

Comments